V předkřesťanských dobách byl slunovrat svátkem nastávajícího léta. Lidé věřili, že slunce obracející se na své pouti oblohou ztrácí na chvilku moc nad magickými silami země. Ty se dostávají na povrch a mohou ovlivnit kouzelnou moc rostlin či otvírat poklady.
S příchodem křesťanství se změnil Slunovrat ve Svatojánskou noc, spojenou až se svátkem Jana Křtitele
Svatojánská noc (z 23. na 24. června) byla vždy považována za magickou. Po celé generace se v tuto noc chodilo na sběr bylinek do léčivých nebo kouzelných lektvarů. Všichni toužili nalézt alespoň jednou pověstný kouzelný květ kapradí. Poblíž vesnic se zapalovaly ohně. Důvod nebyl jen v tom, že svátek slavil jeden z nejvýznamnějších křesťanských světců, ale vrcholilo zároveň období letního slunovratu a tyto dny, významné v životě našich pohanských předků, doprovázelo vždy mnoho magických obřadů.
Prastaré obyčeje měly velmi tuhý život. Církvi se nepodařilo je vytlačit ani ustavením svátku sv. Jan křtitele. Lidé si obojí spojili, a tak postupem času legenda o křesťanském mučedníkovi prolnula se starodávnými pověrami. Bylinám, natrhaným v předvečer svátku nebo časně ráno, se začalo říkat svatojánské koření.
zdroj:Meduňka
Žádné komentáře:
Okomentovat